DíL I

úVOD.

Latina je jazyk starych ?íman?. V době narození Kristova byla jazykem světovym, jím? se mluvilo v celém tehdy známém kulturním světě, ktery byl sjednocen pod vládou ?íma.

Pro studium latiny máme několik d?vod?:

1. D?vody praktické:

a) Mno?ství slov v dne?ních jazycích je p?vodu latinského, a? jsou to slova, jich? se pou?ívá v hovoru (absence, administrace, autorita, iniciálka, literatura; civilní, agrární, elegantní; klasifikovat, konstatovat, kolorovat; gratis, atd., atd.), ?i názvy odborné, zkratky a zna?ky z latiny odvozené (A. D. = Anno Domini, MUDr, JUDr, ad libitum, h. c. = honoris causa, vicepresident, bibliotheca pauperum, curriculum vitae, etc., a j.). Pro některé druhy odborného studia je znalost latiny zcela nezbytná.

b) ?Kdo zná latinu, zná ji? vlastně jazyky románské“ bylo heslo ?eského profesora Karla Rochera-Skály, ktery na této my?lence zalo?il své i v cizině známé ?u?ebnice románskych jazyk? na základě latiny“.

2. Proto?e latina je jazyk p?ísně logicky a vy?aduje p?i p?ekládání správné a p?esné my?lení, cvi?íme se studiem latiny podobné jako ?e?ením matematickych úloh. Vycvikem v p?esném my?lení jsme pak vedeni i k p?esnému vyjad?ování a k t?íbení vlastního slohu.

Nebo? jen ten se správně vyjad?uje, kdo správně myslí.

3. Hlavním d?vodem pro studium latiny je nám v?ak dnes to, ?e m??eme ?ísti a rozbírati díla starych autor?, která byla vzorem a podkladem pro celou literaturu evropskou, a sou?asně poznávati i antickou kulturu v nej?ir?ím slova smyslu, poněvad? ?etba nás seznamuje se vzornou antickou kulturou a civilisaci, která tolik p?sobila na pozděj?í vyvoj evropského lidstva. V?dy? i na?e abeceda je vlastně latinská! Organisace státní, právnictví, ?ivot rodinny, bydlení, oblékání, hygiena, v?e to má své vzory v dokonale organisovaném státě

4 ?ímském, ktery u? tenkrát musil ?e?it r?zné otázky zemědělské, hospodá?ské a sociální, které jsou stále ?ivé i dnes.

Tato u?ebnice byla zpracována tak, aby ?ák pronikl k základ?m latinského jazyka co nejsnáze, nezatě?ován r?znymi podrobnostmi a vyjimkami. Byla sestavena tak, aby na devíti stech slovech, nej?astěji se vyskytujících, bylo mo?no procvi?iti základní mluvnická pravidla. Tato slova musí ?ák bezpodmíne?ně dokonale znát právé tak jako mluvnici, která na nich byla procvi?ena, aby pak mohl dále

roz?í?it své znalosti takovym zp?sobem, aby mu sta?ily na ?etbu latinskych autor?. Omezená látka zde podaná je minimem, bez jeho? dokonalého ovládnutí není mo?no v studiu pokra?ovat. Ale toto minimum dá se p?i dobré v?li a trochu píle dob?e zvládnout. Poněvad? pak podle latinského p?ísloví, kdo za?al, ji? p?l práce má za sebou, sta?í nám ji? jen za?íti.

K D R U H é M U V Y D á N í.

Kdy? byla v ?kol. roce 1941/2 náhle zavedena na gymnasiích latina od první t?ídy, byla sepsána p?íru?ka Ludus Latinus, aby ?áci měli alespoň pro domácí pot?ebu neaprobovanou u?ebnici, kdy? jiná zatím pro ?kolní pot?ebu schválena nebyla. Teprve vyti?těny Ludus Latinus byl p?edlo?en ministerstvu k aprobaci. Mezitím v?ak byla kniha rozebrána i zájemci z kruh? mimo?kolních. A tak byl po?ízen p?ítisk jako ??Latinská cvi?ebnice pro I. t?ídu gymnasií“, v něm? kromě p?edepsaného p?episu zeměpisnych jmen byly provedeny dvě na?ízené změny: V cvi?ení 21. ?eská věta 4. ??Sta?í Germáni pole neobd?láváli“ musila dostat znění ??Sta?í Germáni pole ji? obdělávali“ a na konci ?lánku IX. musila byt vypu?těna věta ?ut litteris Sclawonicis missas celebrarent“. Kniha pak vy?la jako u?ebnice schválená vynosem ministerstva ?kolství ze dne 2. listopadu 1943, ?. 98496/43-11/2 Ha.

Jako pokra?ování k ní byía vydána ??Latinská cvi?ebnice pro I I .t?ídu qumnasií“, schválená vynosem M?O ze dne 13. srpna 1945, ?ís.

A 49312/45-III/1.

Obě tyto knihy byly nyní spojeny a vycházejí jako Ludus

Latinus v druhém , ro z?í?en ém v y d án í, je? je ur?eno v?em, kdo se chtějí seznámiti se základy latinského jazyka. Ké? je jim v tom kniha dobrym rádcem a spolehlivym pr?vodcem!

V Praze 28. ?íjna 1947. K. O.

Vyslovnost; rozdělení slov.

Na?e abeceda je vlastně latinská.'Vyslovují se proto v dne?ní

vyslovnosti latiny v?echny znaky kromě malych vyjimek jako v ěe?tině.

Hlavní rozdíl je ten, ?e c p?ed a, o, u a p?ed souhláskami se ?te jako k

(voc? — vokó, cúr? — kúro, crésc?.— kréskó), jenom p?ed e a i jako c (Cicero). Znaky t, d, n p?ed i ?teme tvrdě, tedy: vocátis — votótys, dic? — dyko, domini — dominy. Na ostatní men?í rozdíly bude upozorněno později.

D élka samohlásky se v latinskych textech neozna?uje. V u?ebnicích byvá ozna?ována le?atou ?árkou nad znakem pro samohlásku (á — é). Je-li pot?eba ozna?it pro správnou vyslovnost samohlásku krátkou, u?íváme oblou?ku (á, ě).

Pravidla o p?ízvuku, v podstatě velmi jednoduchá, poznáme

později. Prozatím bude ozna?ována p?ízvu?ná slabika le?atym tiskem, kursivou (laudámus).

Latinská slova se dělí jako v ?e?tině. Rozli?ujeme slova:

a) ohebná, která se mění p?íponami p?ipínanymi ke kmeni, a to p?íponami pádovymi (skloňování: podstatná jména, p?ídavná jména, zájmena a ?íslovky) nebo p?íponami osobními (?asování: slovesa);

b) neohebná, která nep?ibírají p?ípony (p?íslovce, p?edlo?ky,

spojky a citoslovce).

Nejd?íve se seznámíme se slovesem, kterym se v?dycky musí za?ínat p?i p?ekladu latinské věty. Slovesa se dělí podle praesentního kmene (kmen oznamovacího zp?sobu ?asu p?ítomného) ve ?ty?i t?ídy, z nich? ka?dá má jistou samohlásku jako sv?j t?ídní znak.

PART I

INTRODUCTION.

Latin is the language of the ancient Romans. At the time of Christ's birth she was the world language that was spoken throughout the then-known culture a world that was united under the rule of Rome.

We have several reasons for studying Latin:

1. Practical reasons:

a) Many words in today's languages are of Latin origin, let

they are words used in conversation (absence, administration, authority, initial, literature; civil, agrarian, elegant; classify, state, color; gratis, etc., etc.), or professional names, abbreviations and signs derived from Latin (A. D. = Anno Domini, MUDr, JUDr, etc libitum, h. c. = honoris causa, vice-president, bibliotheca pauperum,

curriculum vitae, etc., etc.). For some types of professional studies, it is knowledge of Latin absolutely necessary.

b) "Whoever knows Latin actually already knows the Romance languages" was the motto of the Czech professor Karel Rocher-Skála, who based his "textbook of Romance languages on the basis of Latin".

2. Because Latin is a strictly logical language and requires correct and precise thinking when translating, we practice studying Latin similar to as solving mathematical problems. We are training in accurate thinking then led to precise expression and refinement of one's own style.

Because only he who thinks correctly speaks correctly.

3. Today, however, the main reason for studying Latin is that

that we can read and analyze the works of ancient authors that were models and the basis for the entire European literature, and at the same time to learn and ancient culture in the broadest sense of the word, because reading acquaints us with the exemplary ancient culture and civilization that influenced so much to the later development of European humanity. After all, even our alphabet is actually Latin! State organization, jurisprudence, family life, housing, clothing, hygiene, all this has its patterns in a perfectly organized state

4 Roman, which even then had to solve various agricultural, economic and social issues that are still alive today.

This textbook was developed in such a way that the student penetrates to the basics of the Latin language as easily as possible, unencumbered by various details and exceptions. It was compiled in such a way that it was possible to practice basic grammar rules on the nine hundred most frequently occurring words. The student must absolutely know these words perfectly as a language that was practiced on them so that he could then continue

expand his knowledge in such a way that it is sufficient for him to read Latin authors. The limited material presented here is the minimum, without the perfect mastery of which it is not possible to continue the study. But this minimum

it can be managed well with good will and a little diligence. Because then according to the Latin proverb, he who has begun is already half done, enough is enough we are just getting started.

TO THE SECOND EDITION.

When she was in school. in 1941/2, Latin was suddenly introduced at gymnasiums from the first grade, the Ludus Latinus handbook was written for the pupils to have at least an unapproved textbook for home use, if different it has not yet been approved for school use. Just printed Ludus Latinus was submitted to the Ministry for approval. In the meantime, however, she was the book is also discussed by those interested in extracurricular activities. And so he was taken reprint as "Latin exercise book for the 1st class of gymnasiums", in which, in addition two ordered changes were made to the prescribed transcription of geographical names: In exercise 21, Czech sentence 4. "The Old Germans did not till the fields" had to be changed to the wording "The Old Germans already cultivated the fields" and on

at the end of Article IX. the sentence "ut litteris Sclawonicis" had to be omitted

missas celebrant". The book was then published as a textbook approved by the decree of the Ministry of Education of November 2, 1943, No. 98496/43-11/2 Ha.

As a follow-up to it, a Latin exercise book for the 1st grade was published qumnasií", approved by the decree of the Ministry of Education and Culture of August 13, 1945, no.

A 49312/45-III/1.

Both these books have now been combined and are published as Ludus Latinus in the second, expanded edition, which is intended for all, who want to get to know the basics of the Latin language. May they be in that the book is a good advisor and a reliable guide!

In Prague on October 28, 1947. K.O.

Pronunciation; division of words.

Our alphabet is actually Latin. That's why they are pronounced in today's

pronunciation of Latin all characters except for small exceptions as in Czech.

The main difference is that c before a, o, u and before consonants is read as k

(voc? — vokó, cúr? — kúro, crésc? — kréskó), only before e and i like c (Cicero). The characters t, d, n before i are read hard, i.e.: vocátis — votótys, dic? — dagger, domini — domino. Other minor differences will be pointed out later.

Vowel length is not indicated in Latin texts. In textbooks, it is indicated by a horizontal comma above the vowel sign (á — é). If it is necessary to mark a vowel for the correct pronunciation short, we use the arc (á, ě).

We will recognize the rules about the accent, which are basically very simple later. For the time being, the stressed syllable will be indicated by horizontal print, italics (laudámus).

Latin words are divided as in Czech. We distinguish the words:

a) flexible, which is modified by affixes affixed to the stem, viz case suffixes (declension: nouns, adjectives, pronouns and numerals) or personal suffixes (tense: verbs);

b) inflexible, which do not take suffixes (adverbs, prepositions, conjunctions and interjections).

First, let's get acquainted with the verb that always has to start when translating a Latin sentence. Verbs are divided according to the present stem (the stem of the present tense) in four classes, each having a certain vowel as its class sign.